O farmářských obchůdcích a jejich výhodách oproti klasickým trhům.

Farmářský trh mezi čtyřmi stěnami

Stále více lidí je otrávených – přeneseně a vlastně i doslova – z potravin, na které běžně narazí v českých regálech a potažmo ve večerních zprávách. Z párků, ve kterých jaksi chybí maso, z polských sušenek, které jsou lehce dochuceny jedem na krysy, z hovězího, které se náhle ukáže býti koninou, z okrájených sýrů, u kterých se zázračně o pár dní změní datum spotřeby. Ale i z přísad a náhražek normami svolených a tolerovaných.... 

O taškách z moskytiéry, igelitových pásků a starých sedel

Bag story – příběh tašek

Do celého světa putují tuny a tuny zboží z Asie. A spolu s ním občas i otřesné zprávy o nelidských podmínkách v tamních továrnách, o práci dětí, směšných výdělcích, nekonečné pracovní době, nulové ochraně zaměstnanců, zanedbávání zcela základních pravidel bezpečnosti. Hlavně, ať to vyjde levně! Není divu, že mnohdy dorazí i zprávy o tragédiích. Vzpomeňte třeba na zřícenou textilku v Bangladéši, která pohřbila přes 800 lidí. Hrůza. O to raději teď píši o tom, že to jde i ÚPLNĚ JINAK! 

Běháním k čisté hlavě

Můj soukromý mararon

Mám za sebou asi desítku městských maratonů s občerstvovačkami každých pět kilometrů, davy běžců a štrůdly fanoušků. Tak jsem si řekl, že je nečase zkusit si maraton v trochu drsnějším pojetí, bez jakékoli vnější pomoci, podobně jako bájný řecký běžec  Feidippidés, po jehož výkonu je maratonská trať pojmenována.

O kurzu kreslení pravou mozkovou hemisférou a jeho takřka neuvěřitelných výsledcích

To zas bude paskvil

Přede mnou na stole leží krásná Sharon Tate, tedy pochopitelně její fotka a já mám za úkol ji překreslit na papír. Uf. Po očku se rozhlížím po osazenstvu kurzu. Nás všech osm dam rozpačitě bere do ruky tužku a jednoduchými tahy se snaží o nemožné. Mně se po chvíli na papíře kupodivu jakási slečna zjeví, do Sharon má ale sakra daleko. S ostatními jsme na tom vesměs podobně, opravdu žádná sláva…

Paskvil 2, aneb kurz kreslení znovu, tentokrát barvičkami

Čmáráním pastelkami k návykové blaženosti

 

Na základním kurzu kreslení pravou mozkovou hemisférou člověk zažije nefalšovaný šok z toho, co je schopný se za den či dva naučit a že OPRAVDU může umět kreslit. Takový nářez už nemůžu čekat, říkám si, když se objednávám na pokračovací kurz Pastelky. Ještě to v tu chvíli netuším, ale mýlím se. Budu za ty dva dny ohromená zase hned několikrát.  

O indiánské sauně, léčitelství a o cestách za obřady do Latinské Ameriky.

Na chatu do pralesa 

Zhola nic jsem netušila o indiánské potní chýši do doby, než jsem se setkala se sympatickým mladíkem s bradkou a nápadnými naušnicemi. Saunu jsem si do té doby představovala čistě jako výdobytek civilizace a nadstandardu, pěknou dřevěnou krychli s prkennými lavicemi a poblíž pěkně vykachličkovaný ledový bazének. Třicetiletý Wáclav mi moje představy o sauně o hodně posunul.

Kompostovat ve velkoměstě? Úlet nebo nás to mělo trknout už dávno?

Slupky ve městě

Zahnědlé ohryzky od jablka a slupky od banánu, nedojedená školní svačina v pokročilém stádiu a jiné zbytky, plesnivý chléb, hnijící řezané květiny, skořápky od vajíček, hliníková víčka od jogurtu, vymačkaná tuba od pasty na zuby, posmrkané papírové kapesníčky… Přehrabuji se v nevábném obsahu našeho odpadkového koše, abych si ujasnila, co všechno vlastně házím do tzv. směsného odpadu.