Možná si při spojení slov „pan nakladatel“ představíte spíše ctihodného postaršího pána s vousem. Pak vás ovšem Miloš Palatka, který si před několika lety založil nakladatelství Almi, překvapí svým chlapeckým vzhledem. A pak ještě hned několikrát. Knížky nevydává pro zisk, ale hlavně pro radost. Autory si vybírá podle intuice a dokonce ani předem text nečte. Důležitější pro něj je si s nimi popovídat, poznat je. Vše začalo knížkou o autizmu, prvotinou prof. Anny Strunecké. Když ji odmítla některá nakladatelství, rozhodl se, že se jí ujme. Pak už si ho našla další knížka a pak další a další.

Vydávat knížky není Vaše hlavní profese?

Vůbec ne, je to koníček. Pracuji deset let v IT, kde se řeší jen marže, nárůsty, obraty apod. To je práce, která mě živí.  Ale knížky, to je zábava a relax. Zároveň to beru jako pomoc, někdo dává peníze na charitu, někdo dělá různé dobré skutky a já pomůžu novým autorům vydat knížku.

                                                                               /doma s knížkami, které vydal/

Co Vám to dává? Baví Vás to, naplňuje?  

Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. Naplňuje mě především radost z momentu, kdy je už knížka hotová a já předávám první výtisky autorovi. Vždy je nadšený a řekne si, „mám to, co jsem chtěl“. Vydal jsem už knížku jak 20tiletému autorovi, tak 60tiletému. Je to úplně jedno, ta radost je tam pořád stejná. Září jako malé děti.  Já jsem si původně myslel, že vydám jen tu jednu knížku prof. Strunecké. Že jí pomůžu na svět a tím to pro mě končí. Dnes mám na kontě 20 vydaných knih. Je dobře, že se to takhle rozjelo, protože mě to nabíjí energií.  Člověk pozná různé zajímavé lidi, posouvá se dál a možná taky něco předá.

Vyhledáváte autory nebo si Vás knížky nacházejí samy? 

Nikoho neoslovuji, všechny knížky, které jsem vydal, si opravdu našly mě. A já si říkám, že když už si mě našly, tak to tak má být. Většinou mě autoři oslovují mailem a já pak vyžaduji osobní schůzku. Nevydám knížku každému. Buď si s tím autorem padneme do oka, nebo ne. Důležitá je důvěra a vnitřní pocit, že ten člověk je naladěný na stejnou vlnu jako já. Pak tomu nic nebrání.

Knížky čtete, až po tom co je vydáte. To je poněkud neobvyklé, ne?

Ano. /smích/ Vždycky nahlédnu do ukázky, kterou dostanu na začátku, alespoň půl kapitoly si přečtu.  Na základě toho si člověk udělá obrázek. Ale je pravda, že celou knížku si přečtu až po jejím vydání. Hlavně z toho důvodu, že nemám rád čtení z počítače nebo z čtečky. Mám rád, když si můžu listovat, vložit záložku, přečíst si jednu, dvě stránky, hezky v klidu. Nejraději čtu v posteli.

                                                                /Miloš Palatka s Jiří Žáčkem v knihkupectví Luxor/

Litoval jste někdy, že jste vydal něco, co se zas tak neosvědčilo? Například když se knížka hůř prodává?  

Musím zaklepat, nikdy jsem nelitoval. O prodejnost mi primárně nejde, protože mě to neživí. Kdyby mělo jít čistě o peníze, nedělal bych to. Myslím, že můžu zodpovědně říct, že všechny knížky, které jsem vydal, jsou na perfektní úrovni a každá je svým způsobem unikátní, ojedinělá. A to, že se knížky hůře prodávají, to je obecný problém.

Říkáte, že vás to neživí. Předpokládám, že to ale také není tak, že byste prodělával.

Ne, to určitě ne, minimálně musí být účetnictví v plusu.  Já nyní funguji tak, že veškeré náklady na pořízení knížky jdou za autorem nebo investory.  Já mám potom podíl až z konkrétního prodeje.

A jaká je vlastně Vaše úloha?

Jedna věc je, knížku vydat, udělat z textu „fyzickou věc.“ Almi nemá žádného zaměstnance, ale má na sebe navázané zkušené kolegy, sazeče, tiskárnu atd. Vyrobit knížku se teoreticky může naučit cvičená opice. Další věc je, dostat ji do knihkupectví a to už není tak jednoduché. V Česku fungují čtyři velcí distributoři, kteří spolupracují jenom s nakladateli. Pokud autor není registrovaný u distribuce, nedostane se tam. A tady začíná moje nejdůležitější role. Díky vztahům a díky literatuře, kterou vydávám, jsem měl tu možnost se dostat jako registrovaný nakladatel ke všem distributorům a tak je možné všechny ty knížky dostat do obchodů.

Podtitul nakladatelství Almi zní „nakladatelství potřebných knih“, vydáváte knížky o autizmu, rizicích očkování, správné výživě, motorice. Znamená to, že původní záměr byl vydávat knížky prospěšné či mírně alternativní?  

To ani ne. Slovo „potřebné“ se vztahuje ke každé knížce, protože každá je potřebná. A je jedno, jestli to jsou říkanky, nebo jestli to je literatura pro děti, nebo pro autisty nebo jestli to je beletrie. Pro každého čtenáře, aspoň já to tak beru, je jiná knížka potřebná.  Pro někoho třeba šeková knížka. Ty tedy bohužel, nebo možná bohudík, nevydávám. Ale jak říkám, potřebná kniha je každá, akorát pro každého jiná.

Máte, co se knížek týče, nějaký svůj plán nebo cíl?

Asi jen jeden. Abych se v budoucnu nemusel ohlížet na peníze a mohl financovat knížky sám, pokud se pro nějaké rozhodnu. Hlavně být natolik finančně nezávislý, abych ve vydávání knížek mohl dál pokračovat a nemusel to přestat dělat.

 

Autorka: Markéta Čepická Daňhelová