Zdraví je v podstatě zbožím

Rozhovor s profesorkou Annou Struneckou o varovných signálech očkování

Obě moje ratolesti jsou nadstandardně proočkované, pro svoje děti přeci jen to nejlepší, hlavně, ať jsou zdravé! Absolutně jsem důvěřovala systému, lékařům. Čím více se dozvídám, tím více

 pochybuji. Stále se mi ale nechce věřit tomu, že jsem nechala svoje děti prošpikovat jedy a to jen proto, aby si farmaceutické firmy namastily kapsy. Nebo skutečně necháváme očkováním svým dětem doživotně zdevastovat imunitní systém? Po přečtení už jen několika stránek knížky „Varovné signály očkování“ od prof. Anny Strunecké vás něco takového rozhodně napadne. Momentálně nemám na to ji dočíst. Možná před případnou další vakcínou …

Chtějí rodiče znát o rizicích očkování stále více informací? Přestávají se chovat zaslepeně, jako jsem se zachovala já?

Nemyslím si, že jste se chovala zaslepeně. Jistě jste chtěla pro svoje děti to nejlepší a chovala jste se podle toho, co vás učila zdravotnická osvěta. Ani lékaři dřív nikdy nepochybovali o tom, že očkování je správné. Ráda uvádím citát z článku pana prof. MUDr. Jandy a paní MUDr. Škovránkové. Tito zkušení autoři v roce 2003 popsali vztah českých pediatrů k nežádoucím účinkům očkování takto:

Pediatři nebyli zvyklí s rodiči o očkování příliš mluvit, bylo to bráno jako fakt a rodiny nebyly zvyklé klást takové otázky, jako je tomu dnes v jiných oblastech zdravotnictví. Nebylo dostatečně zdůrazňováno, proč se vlastně očkuje a co by se stalo, kdyby děti očkovány nebyly. A po pravdě řečeno, prakticky se nemluvilo o možných vedlejších účincích vakcinace. Očkování bylo v ordinacích pediatrů bráno jako rutinní výkon... Hlášení neobvyklých reakcí po očkování také nebylo bohužel důsledně prováděno a kontrolováno a naši pediatři se dnes mohou setkat s různými kritérii a doporučeními...

S tím, jak pronikají na veřejnost různé skandály, nežádoucí účinky i neférové chování farmaceutických firem, chtějí nejenom rodiče, ale lidé všeho věku získávat informace.

Jenomže očkování a reakce na něj nejsou jednoduché a tak se laik dost těžko orientuje v tom, kde je pravda.

O to asi jde především, o informovanost, znát fakta. A možnost na základě nich se svobodně rozhodnout, je to tak?

Ano. A s tímto úmyslem jsem psala kapitoly do našich knížek Doba jedová, Doba jedová 2, a když jsme se setkali s velikým zájmem čtenářů, vznikly i Varovné signály očkování. 

Vážné následky po očkování jsou ale vzácné, ne? Nepřeváží skutečnost, že většina dětí je pak zdravá?  

Díky dostupnosti statistik, díky tisícovkám publikací můžeme vidět, že nežádoucí účinky vakcín rozhodně nejsou vzácné. Konkrétní údaje pro různé vakcíny najdou čtenáři v našich knížkách. Je smutnou zkušeností, že v době vyspělé medicíny, kdy už nemusíme mít obavy z případných komplikací dětských infekčních nemocí, jako jsou spalničky nebo příušnice, převažují nežádoucí účinky nad předpokládaným ochranným účinkem očkování. Dalším negativním jevem je to, že očkování sice zabrání průběhu nemoci v dětství, ale protilátky nejsou účinné dlouho a třeba právě ty příušnice potom postihují adolescenty, u kterých mají horší průběh s možnými vážnějšími nežádoucími účinky.

Co je pro děti nejvíc nebezpečné? Přídavné látky, které vakcíny obsahují? Jak působí?

Přídavné látky ve vakcínách jsou nebezpečné a vysvětlení, jak působí, je příliš složité na tento rozhovor. Přídatných látek ve vakcínách je 77 a můžou to být viry a fragmenty DNA, rtuť, hliník, formaldehyd, glutamát – už z těchto příkladů vidíte, že to nejsou látky nezávadné a neškodné.

Které povinné vakcíny vám přijdou nejvíc nesmyslné?

Já bych každou tu povinnou vakcínu trochu zredukovala. Z hexavakcíny bych odebrala hepatitidu B, z MMR vakcíny (proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím) bych odebrala spalničky.

      

Nevrátily by se bez vakcín nebezpečné a smrtelné choroby?

Mnozí kritici systému povinného očkování po celém světě jsou přesvědčení, že nikoliv. A dokládají různými statistikami a grafy, že výskyt infekčních nemocí by se omezoval i bez očkování. Příkladem je třeba vymizení cholery nebo moru. Na druhou stranu v USA jsou epidemie černého kašle a to přesto, že jsou všichni proočkováni včetně těhotných žen, babiček a dědečků.  Ve Velké Británii jsou zase epidemie spalniček a to přesto, že 86 % dětí je proočkováno.

O co tedy jde? O peníze farmaceutickým firmám, tak jak se o tom v této souvislosti často mluví?

Já to tak jednoznačně nevidím a pořád chci věřit tomu, že na začátku a někde pod tím je prvořadě snaha lékařů o zdraví dětí. Ale to, že jsou v pohybu pro nás nepředstavitelně velké objemy peněz farma-firem, je také neoddiskutovatelné. Projevuje se to zejména v jejich snahách o rychlé rozšíření nových a nedostatečně vyzkoušených vakcín do početných populací zejména rozvojových států. Tam potom slouží děti i občané jako pokusní králíci, protože nežádoucí účinky vakcín se statisticky průkazně ukážou až u početných souborů očkovaných. Není vzácností, že mnohé z vakcín se potom musí stáhnout z trhu. Toho jsme byli svědky i u vakcín proti pandemické chřipce nebo proti meningitidě.

Jak je možné, že jim něco takového prochází?

To já nevím. Po čase se dostanou na veřejnost zprávy o korupčních skandálech a podvodech i na těch nejvyšších místech.

Měly by být farmaceutické firmy podle vás nějakým způsobem regulovány? Má být i zdraví předmětem trhu a snahy vydělat?      

Na to já vám odpovědět neumím a nevím, jestli by to vůbec bylo možné. On je totiž vývoj každého léku nebo vakcíny nesmírně drahý. Takže když už se dojde ke konci dlouholetého a drahého hledání, je logické, že výrobce očekává, že se mu vynaložené peníze vrátí.

Zdraví je v naší vyspělé společnosti v podstatě zbožím. I proto se snažím v našich knížkách ukazovat, co všechno může a měl by každý člověk svým stylem života ovlivňovat a mít pod kontrolou.

Jak se farmaceutické firmy staví k vaší práci?  

Já se s nimi nestýkám a zatím jsem nezažila žádné útoky ze strany firem. Horší zkušenosti mám s některými vakcinology nebo s poradci, kteří radí rodičům a mají jiné názory než já. Ti mě potom obviňují z konspirativních teorií, z toho, že zbytečně straším veřejnost nebo dokonce zazněl v televizi argument, že jsem už stará.

Co může běžný rodič udělat? Co by měl udělat? 

Vzdělávat se, číst, získávat informace. Potom se rozhodnout, zda bude a kdy svoje dítě očkovat a proti čemu. Já doufám, že naše Varovné signály očkování právě tuto službu rodičům nabízejí.

 

 

Autorka: Markéta Čepická Daňhelová